centrální
[centraːlňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1. (2. st. -nější)
nacházející se, umístěný v centru 1 (střední části), ve středu, uprostřed:
centrální část města / země
centrální Evropa střední
centrální pozice náměstí uprostřed městské památkové rezervace
V centrálnějších částech Šumavy je slabší pokrytí signálem.
2. (2. st. -nější)
organizovaný, řízený z jednoho místa • řídící něco na nejvyšší úrovni, ústřední:
centrální řízení / plánování / rozhodování
centrální orgány státní správy
3.
soustředěný na jednom místě • vycházející z jednoho místa, zdroje:
centrální registr vozidel
centrální evidence obyvatel
centrální úložiště dat
vůz s centrálním zamykáním
Budova je napojena na centrální vytápění.
4. (2. st. -nější)
mající zásadní, nejdůležitější roli, hlavní:
výstavba centrálního skladu
V politickém systému České republiky má centrální roli Parlament.
□ centrální banka finančnictví
banka zřízená státem, určující měnovou politiku a mající výhradní právo vydávat bankovky a mince
syn. emisní banka, cedulová banka
□ centrální bankéř
vysoký představitel centrální banky
□ Centrální depozitář cenných papírů
instituce zajišťující centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů a vypořádání obchodů s nimi
□ centrální nervový systém anatomie □ centrální nervová soustava anatomie
ústřední část nervové soustavy obratlovců řídící činnost organismu, skládající se z mozku a míchy
□ centrální stavba architektura
stavba se středově souměrnou dispozicí, zprav. zakrytá kupolí
syn. centrála 3
□ pult centrální ochrany
soubor zařízení monitorující data připojených elektronických bezpečnostních systémů pod dohledem operátorů, kteří zajišťují včasný zásah v případě ohrožení sledovaných objektů, zkr. PCO
syn. pult centralizované ochrany
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[centraːlňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1. (2. st. -nější)
nacházející se, umístěný v centru 1 (střední části), ve středu, uprostřed:
centrální část města / země
centrální Evropa střední
centrální pozice náměstí uprostřed městské památkové rezervace
V centrálnějších částech Šumavy je slabší pokrytí signálem.
2. (2. st. -nější)
organizovaný, řízený z jednoho místa • řídící něco na nejvyšší úrovni, ústřední:
centrální řízení / plánování / rozhodování
centrální orgány státní správy
3.
soustředěný na jednom místě • vycházející z jednoho místa, zdroje:
centrální registr vozidel
centrální evidence obyvatel
centrální úložiště dat
vůz s centrálním zamykáním
Budova je napojena na centrální vytápění.
4. (2. st. -nější)
mající zásadní, nejdůležitější roli, hlavní:
výstavba centrálního skladu
V politickém systému České republiky má centrální roli Parlament.
□ centrální banka finančnictví
banka zřízená státem, určující měnovou politiku a mající výhradní právo vydávat bankovky a mince
syn. emisní banka, cedulová banka
□ centrální bankéř
vysoký představitel centrální banky
□ Centrální depozitář cenných papírů
instituce zajišťující centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů a vypořádání obchodů s nimi
□ centrální nervový systém anatomie □ centrální nervová soustava anatomie
ústřední část nervové soustavy obratlovců řídící činnost organismu, skládající se z mozku a míchy
□ centrální stavba architektura
stavba se středově souměrnou dispozicí, zprav. zakrytá kupolí
syn. centrála 3
□ pult centrální ochrany
soubor zařízení monitorující data připojených elektronických bezpečnostních systémů pod dohledem operátorů, kteří zajišťují včasný zásah v případě ohrožení sledovaných objektů, zkr. PCO
syn. pult centralizované ochrany
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)